Olomoucká padesátka 2011

Do třetice všeho dobrého. Potřetí "buřinka" zavítala do Dolan na náš stadion a letos se konečně vydařilo i počasí, i když v dálce chvíli hrozily bouřky. Nakonec se vše obešlo bez deště a davy lidí se v podvečer v klidu rozjely domů. Reportáž za závodu si přečtěre tady a kompletní výsledky najdete zde.
Koudy letos opět fotil, tak doufám, že fotky budou brzo

Olomoucká padesátka 2010

Na Olomouckou padesátku vyrazila tisícovka cyklistů
Letošní ročník cyklistického závodu Olomoucká padesátka, který se jel jako šestý podnik seriálu horských kol Kolo pro život, ovládl závodník týmu Česká spořitelna – Specialized MTB Pavel Boduný, který si tak vylepšil loňské druhé místo a vyhrál již třetí závod tohoto letošního bikového seriálu.
Za ním se umístili závodníci Michal Plesník a Josef Kamler.
Tradiční závod bikerů odstartoval za ideálního počasí u fotbalového hřiště v Dolanech, jeho jednapadesát kilometrů dlouhá trasa nabídla divácky atraktivní brody, prudká stoupání, které střídaly krkolomné sjezdy a nechyběl ani tradiční přejezd tankodromu.
„Letošní ročník byl co se týká organizace nejlepší. Nebyly žádné problémy, a téměř žádná zranění. Pouze jedna zlomená klíční kost. A počasí vyšlo úplně perfektně, hodnotím to jako nejúspěšnější ročník,“ liboval si organizátor Jiří Kaňkovský.
Dolany letos viděly rekordní cyklistickou účast. Do hlavního závodu se pustil bezmála tisícihlavý dav cyklistických nadšenců.
„Celkově jsme tady měli jedenáct set padesát lidí a to není špatné,“ říká Kaňkovský.
Největší hvězdou měl být Jan Hruška, ten ale nakonec dal přednost maratonskému Malevil Cupu, který se jel v Jablonném v Podještědí.
Cílovou páskou v Dolanech jako první tak projel další z favoritů Pavel Boduný. Úřadující mistr republiky v cross country vyhrál Olomouckou padesátku s téměř dvouminutovým náskokem a rodák ze Slavkova je zatím nejvýraznější postavou bikového seriálu Kolo pro život.
Boudný, který trať zvládl za hodinu a padesát minut, o svém přesvědčivém vítězství rozhodl po přejezdu druhého brodu a následném těžkém stoupání na Pohořany, kde se odpojil z vedoucí čtyřčlenné skupiny.
V boji o druhé místo měl v samotném závěru smůlu Jan Fojtík, když neustál poslední pravotočivou zatáčku a poroučel se k zemi. Jeho zaváhání dokonale využil za ním jedoucí Michal Plesník a druhé místo si už nenechal nikým vzít.
„Pavel Boudný je po Kulhavém nejlepší závodník v České republice,“ upozornil Kaňkovský, který si na kvalitní obsazení Olomoucké padesátky nemohl stěžovat. Závodu se zúčastnil například i olympijský medailista ze zimních her ve Vancouveru Jiří Magál, který obsadil 26. místo.
Mezi ženami triumfovala Petra Kottová, o sedm minut před Jitkou Pěničkovou. Třetí dojela Jana Valešová.
Nejstarším účastníkem závodu byl olomoucký Alois Olbort, který má v rodném listě napsáno neuvěřitelné datum narození – 1935. Tento cyklistický veterán zvládl jednapadesáti­kilometrovou trať za něco málo přes pět hodin.
Z pořádajícího týmu MAPEI Cyklo Kaňkovský se velkého úspěchu dočkal Michal Petřek, který se v kategorii sedmnáctiletých umístil na druhé pozici. „My se jako stáj silniční cyklistiky tomuto závodu horských kol moc nevěnujeme. Ale Michal Petřek se umístil na pěkném druhém místě. Na to, že jsme nasadili béčko našeho týmu, tak jsme naše barvy hájili znamenitě,“ říká Jiří Kaňkovský, který je cyklistickým trenérem.

Fotky od Koudyho 2009

Ještě jednou se vrátíme k Buřince, jelikož Koudi dodal fotky, které nafotil v areálu během závodů. Můžete se na ně mrknout ve fotogalerii, nebo přímo tady.

Život po (o) padesátce

Je pátek ráno. Osm hodin. Na hřišti už panuje čilý ruch. Stavějí se stany, začíná pršet. Před desátou na chvilku přestává, ale po desáté začíná znovu. To ještě netušíme, že už dnes nepřestane. Přicházejí pořadatelé z KoloPro a chtějí napojit kabel. Vypadá jak hlavní vedení z Temelína, ale nakonec pomohou odborníci. Ve tři odpoledne se jdeme s Čurdou alespoň naobědvat a převléct do suchého. Ještě že nám od rána pomáhal i Kazan. Pijeme třetinky nealko piva, kterými nás zásobuje Kaňour, dolaďujeme detaily a dumáme co jsme komu udělali, že nám lije na hlavu litry vody. Po osmé večer zalézáme do hospody, tři jedenáctky a raděj se jít domů vyspat. Už neprší. - Sere!
Sobota ráno v půl sedmé zvoní budík. Bojím se otevřít oči a mrknout z okna. Žádné bubnování slyšet není, tak to pomalu zkouším. Venku je sice ještě mokro, ale neprší. Sedm ráno a na hřišti jsou všichni, kteří tam být měli. Benfika si bere parkování, kluci z áčka dávají do provozu „žabu“s pivem, v udírně i u kotle se to už taky hýbe. Poletuju střídavě mezi pivem udírnou a kabinami a ani jsem si nevšim, že louka naproti je zaplněná až po vrch. – Auty. Volá Zuzka od školy, kam že má zaparkovat autobusy. PohodaJ . Mezitím už probíhají závody dětí. Do dvanácté už moc času nezbývá. Rozcházíme se hlídat na křižovatky. Během desíti minut se skoro tisíc kol prožene přes Dolany a zmizí v lese nad Loučkami. Teď je relativní klid. Než poprvé vypadne elektřina. Přijíždějí kluci z Olympiku a stavějí aparaturu na večer. Usury přiváží antoníčka a napojuje se přímo na dráty(podotýkám že legálně). Elektřina už nevypadává. Začínají dojíždět první závodníci. Kolem cíle stovky lidí, sem tam sanitka. Blíží se vyhlášení a lup, zase elektrika. Zas se připojil někdo kdo neměl. A pro jistotu ještě dvakrát. Pak ho asi zvukař co dělal vyhlašování odstřihl, protože běhal po areálu se štípačkami a nevypadal zcela vyrovnaně. Vyhlášení výsledků a tombola už proběhlo celkem v klidu. Postupně začali balit fidlátka sponzoři i prodejci sportovních potřeb. Na spodním hřišti zůstalo jen zastoupení Mapei s velkým nafukovacím stanem. Po sedmé začal hrát Faktor a začala taneční zábava. Sice se rozjížděla pomalu, ale když pak nastoupil Olympic revival se známými hity, parket se zaplnil. Kluci z Boleslavi hráli super ale najednou byly dvě ráno a byl konec. Domů se ale ještě nikomu zjevně nechtělo, takže živo bylo u stánků i v hospodě. Ve čtyři už začínalo svítat a i poslední opozdilci zmizeli. Po dvou zamračených dnech začalo vycházet slunce …